AAK-komunikacia

Augmentativní a alternativní komunikace

Co je auqmentativní a alternativní” komunikace (AAK)?

Jsou to všechny formy komunikace, které doplňují a podporují (augmentativni způsoby) nebo nahrazují (alternativní způsoby) mluvenou řeč, ať už přechodrrě nebo trvale. Může jít třeba o fotografie, obrázkové symboly, komunikační tabulky, gesta, manuální znaky apod.

aaa

Proč metody AAK používáme?

Chceme zvýšit u člověka s postižením řeči možnost dorozumění s okolím. Potřeba komunikace je jednou z nejzákladnéjšich potřeb a její významnou součásti je mluvená řeč. Děti komunikuji verbálně s rodiči a ostatními lidmi od nejútiejšího věku. Vyjadřuji své potřeby, touhy, formuluji otázky. Rozvoj řeči souvisí s rozvojem jejich kognitivních schopnosti třeba i tak, že pomoci všetečných otázek Proč? se dítě dozví mnoho důležitých věcí o životě kolem. Malé zdravé dítě se informace dozvídá tak, že si může věci ohmatat, prohlédnout, může chodit a prozkoumat tak do detailů třeba celý byt, ví, kde má maminka hrnce, už si je mnohokrát vyházelo ven a prohlédlo si je, může se ptát, když něčemu nerozumí {Proč to bouchá?), když něco postrádá {Kde je medvídek?), může reprodukovat nějaký svůj zážitek {Lanovkou jeli, víš? Anička se bála), může vyjádřit svou touhu {Anička chce rohlík, jo?), komentovat svou činnost {Budu papat). Toto vše je odepřeno dítěti, které je v důsledku těžké poruchy řeči a/nebc jazyka schopno vyslovit pouze několik slov a navíc má třeba těžce postiženou ceikovou motoriku. Pokud takovému dítěti nenabídneme možnost, jak rozšířit možnosti komunikace, stane se převážné pasivním pozorovatelem, který ví, že věci kolem sebe může ovlivnit minimálně (někdy pouze křikem nebo intenzivním odmítáním), a proto se o to přestává snažit. Jeho další vývoj je tak omezenou možností komunikace významně limitován.
Rozvoj komunikačních schopností je samozřejmě závislý na intelektové kapacitě dítěte. Vývoj dítěte s mentálním postiženim postupuje pomaleji ve všech oblastech, to znamená i v oblasti řeči a komunikace. Mnohé z metod AAK můžeme u dětí s hlubším mentálním postižením použít jen ve velmi omezené míře. Presto stojí zato nabídnout všem détem co nejvíce možností, jak by mohly zlepšit svou komunikaci s lidmi kolem sebe.

aaa1

Má to cenu, když přece dítěti i tak rozumíme?

Nezpochybnitelnou skutečností je, že milující rodiče skutečné rozumí dítěti velmi dobře. Vědí, co má rádo, tuší, co se mu bude či nebude libit, poznají na něm první známky nudy, únavy, hladu. Rozeznají, když je nespokojené nebo když něco chce. S dítětem, které nemluví, si vypěstují svůj způsob komunikace- třeba tak, že se ho tak dlouho ptají, co chce, až pomocí svých otázek a z odpovědí dítěte ANO NE přijdou na to, oč jde. Poznají, co potřebuje i co nechce, rozeznají od sebe různé projevy mimiky či rozdílné typy pláče. Těžko ale lze komunikovat tímto způsobem v plné šíři tak, jak je to jinak běžné mezi rodiči a dětmi. Spoustu svých postřehů se dítě nenaučí dávat najevo, když vi, že to nejde vůbec nebo velmi těžko a zdlouhavě. O komunikaci se pak snaží vlastně jen tehdy, když něco hodně potřebuje nebo chce.
Jak poznáme, že ditě by chtělo říci třeba tuto větu: Teta mi povídala, že jsem šikovný nebo Já chci autíčko jako Honzík ve školce nebo V zoologické jsem viděl opici, jak jedla banán.? Jak bude dité později komunikovat ve šKoie či v jiném prostředí mezi neznámými lidmi? Jak ho naučíme, aby se na něco samo ptalo či nam něco sdělovalo? Jak bude komentovat dění kolem sebe? Jak nás bude moci mile překvapit větou Ty jsi hodná, jak bude moci sdělit, že ho ve školce kamarád rozzlobil? Čím dříve mu nabídneme možnosti, které mu aspoň v omezené míře toto vše umožní, tím aktivněji a vynalézavěji k ním bude přistupovat.

Když s ním budeme komunikovat jinými metodami, nezastaví to rozvoj řeči?

Rozvoj mluvené řeči je samozřejmě důležitou věcí. Současně s použitím metod AAK klademe důraz i na rozvoj verbální komunikace. Když však siyšící dítě, které je vychováváno v podnětném rodinném prostředí, třeba v pěti letech umí říci jen 5 slůvek, je jasné, že nějaký problém v oblasti dorozumívání je. Neni to jeho vina ani vina jeho rodičů, není to proto, že nechce. Pokud mu nenabídneme náhradní nebo podpůrné způsoby k dorozumíváni a budeme čekat, jestli se řeč přece jen výrazně nezlepší, promarníme důležité období, v němž se dítě prudce rozvíjí po všech stránkách-v oblasti intelektu, vnitřní řeči, celkové aktivity, schopnosti navazovat bezprostředním způsobem vztahy, budování sebevědomí. Pokud si však zvolíme jako prioritu možnost dítěte lépe se dorozumět a budeme alternativními způsoby budovat jeho vnitřní řeč, jazykové struktury a hlavně aktivitu v dorozumíváni, a toto vše budeme doplňovat intenzívní logopedickou péčí, rozvoj řeči zastavit nemůžeme. Schopnost lépe se dorozumět naopak zvyšuje motivaci ditěte učit se dále i jeho touhu po komunikaci. Vždyť mluvit přece neznamená jenom umět vyslovovat Uvedu jako přiklad jednu maminku, která naučila své dítě manuální znaky pro dopravní prostředky a velice ji povzbudilo, když si dítě později pomocí znaku řeklo, že chce jet tramvají. Potěšilo ji, když její dítě byť i jiným způsobem vyslovilo přání, které možná mělo i předtím, ale sdělit ho nemohlo. Potěšila ji jeho aktivita. Pro dítě je lepší mít k vyjádření znak nebo obrázek, než nemit takřka žádný způsob, jak se dorozumět. A nemusíme mít strach-pokud dítě třeba zezačátku naučíme znak pro pojem vlak a postupně se nám podaří naučit ho i slovo vlak, znak spontánně vymizí. Totéž i s obrázky- komunikace jejich pomocí je přece jen poněkud zdlouhavější. Pokud se dítě nauči nějaké slovo vyslovit a správně použít, nebude přece pracně hledat mezi obrázky, aby něco sdělilo.

Co mohou udělat rodiče?

 

V procesu nácviku komunikace alternativními metodami mají rodiče skutečně kličovou roli. Pokud se dostatečně neztotožní s tím, že má smysl dítěti tyto náhradní či podpůrné prostředky komunikace nabízet, nepodaří se asi žádnému odborníkovi dosáhnout nějakého výrazného zlepšení komunikace. Je jasné, že i když dítěti tyto metody nabídneme, nemůžeme očekávat, že se jich okamžité a bez naší velké pomoci chopí. Vždyť dosud bylo zvyklé např. obrázky používat jen k výuce, nevidí kolem sebe, že by někdo komunikoval pomocí obrázků nebo znaků, možná mu to připadá divné. Pokud se pro nás nestane komunikace s podporou obrázků či znaků samozřejmostí, těžko dítě napadne samo od sebe, že by je k tomu účelu použilo. Situace se dá přirovnat k tomu, když bychom se v rodině rozhodli používat nějaký cizí jazyk proto, aby se ho naše malé dítě naučilo. Museli bychom ho důsledně používat v každodenních situacích, i když by to pro nás zpočátku bylo velmi nepřirozené. Nedělali bychom to asi tak, že bychom si dítě posadili proti sobě, učili ho slovíčka a pak ho nutili aby je opakovalo. Nejspíš bychom v přirozených situacích a ve spojení s konkrétním předmětem či činnosti vyslovovali neznámá slova, která by si dítě postupně spojilo s tím, co vidí. Obdobně lze pracovat s alternativními prostředky komunikace-svou řeč jimi neustále doprovázet, používat je v různých situacích všedního dne, mít je stále při sobě, dítěti je nabízet. Možná se zdá, že na rodiče je toho naloženo zase o mnoho více. Maji s dítětem cvičit, musí ho krmit, převlékat, přenášet, chodit s ním ven, k různým lékařům, povídat si s ním, učit ho a při tom všem ještě mají fungovat jako každá jiná rodina. Každá další činnost je potom obrovskou zátěží. Pokud se nám však alternativní komunikace stane víceméně samozřejmostí, nevyžaduje pak již mnoho času navíc, protože se neuskutečňuje v nějakých výukových chvilkách, ale v rámci každodenního života.

aaa3

Jak pracovat s fotografiemi, obrázkovými symboly, piktogramy, znaky?

Vhodné metody AAK pro určité dítě stanovujeme po konzultaci s rodiči případně i jinými osobami, které dítě znaji, při setkání v našem centru.Vycházíme z pohybových možností dítěte, z jeho věku, intelektové kapacity, možností rodiny, zájmů dítěte a jiných faktorů. Ať už ale společně vybereme jakýkoliv způsob, je třeba si ujasnit základni principy takové komunikace. M!uvíme-!i o komunikaci, měl by být každý nácvik alternativních metod především komunikací a ne výukou. Jako příklad si můžeme vzít, jak se malé dítě učí používat třeba slovo jablíčko. První fázi je, že porozumí spojení tohoto slova s konkrétním jablíčkem, které mu chutná. Postupně dochází k zobecnění, protože si dítě všimá, že jablíčko je někdy zelené, jindy žluté, ale stále je to jablíčko. Snaží se slovo vyslovit,nejprve třeba zkomoleně, ale vysloví je zezačátku nejspíš proto, aby jablíčko dostalo nebo sdělilo, že ho někde vidí. Je mu jedno, jestli je jablíčko zelené, zda patři mezi jídlo, zda se loupe či nikoliv, prostě jen použije slovo pro to, aby dalo najevo své přáni nebo vyjádřilo něco jiného. Na obdobných principech by měl probíhat nácvik metod AAK. Nejčastější chybou je, že se dítěti předkládají obrázky nebo grafické symboly a chce se po něm, aby ukazovalo ty, které jmenujeme, aby je řadilo do různých skupin (jídlo, oblečení), aby z nich řadilo věty, aby je přikládalo k fotografiím, ale vše je dítěti postaveno’jako výuka a nejde o komunikaci v pravém slova smyslu. Z komunikačního hlediska je k ničemu, umí-li dítě na pokyn a bez souvislosti s reálnou situaci z obrázků či symbolů složit větu Táta čte noviny, ale nenapadne je říci si pomocí symbolu třeba o oblíbené pití. A nenapadne je to proto, že symboly používáme jako výukový materiál ve výukových chvílích a ne jako součást přirozené komunikace. Samozřejmě jsou tyto činnosti (tříděni apod) prospěšné pro další rozvoj dítěte, ale neměli bychom je ztotožňovat s komunikací a možná bychom pro ně měli používat raději jiné obrázky. Chceme-li dítě naučit, co znamená symbol pro jablíčko, neměli bychom si s ním sednout ke stolu a dávat mu symbol vybírat z řady ostatních. Měli bychom ho ale vyndat, když máme na misce jablka, měli bychom ho dítěti ukázat, když se chystáme jablko strouhat, když vidíme jablko na stromě, můžeme jeho pomocí komentovat svou činnost {Podívej, mám chuť na jablíčko- přitom ukázat symbol. Jdu si pro něj do ledničky- pak ukázat jablíčko), vést dítě k výběru {Podívej, tady je na obrázku jablíčko a tady hruška. Co ti mám dát?), pokud možno používat symboly jako součást komunikace v celé rodině (třeba při přípravě večeře dítěti ukázat na symbolech, co si kdo přeje k piti a pak to podle toho připravit). Práce s manuálními znaky je obdobná. Dítě nemá být vybízeno větami typu: Ukaž, jak děláš jablíčko, ale má se znaky učit a používat je opět v adekvátních situacích.

Nejlepší komunikační situací je pro začátek hra a důležitým faktorem komunikace je možnost výběru. Dítě by mělo být vedeno od počátku co nejvíce k tomu, aby si umělo vybrat (ze dvou předmětů, ze dvou kusů šatstva, ze dvou hraček, ze dvou fotografii, ze dvou symbolů). Pokud je hůře pohyblivé nebo má výrazné obtíže s koordinaci ruky a oka, měli bychom ho učit nejprve jednoznačný výběr očima, který potom může doplnit ukázáním. Můžeme vymyslet množství her, kde dítě bude něco vybírat ať už z konkrétních předmětů, fotografií nebo symbolů (šaty pro panenku, nábytek do domečku, jídlo pro zvířátka, kostičky na stavbu domečku). Je-li výběr ze dvou zvládnutý, přidáme další možnosti a časem se třeba podaří dát předměty či obrázky do plochy. Obdobně i při práci s manuálními znaky- dáváme dítěti takové otázky, aby nemohlo odpovědět ANO nebo NE, ale muselo odpovědět pomoci znaků (např. Dostane méda jablíčko-ukázat znak-nebo pomeranč-ukázai znak-?). S výběrem i zhotovením obrázkových symbolů (barevných) ve vhodné velikosti nabízíme pomoc. Existuje i soubor černobílých piktogramů, z nichž je možné sestavit komunikační tabulky nebo je používat jednotlivě. Nic však nebrání rodičům, kteří nějaký symbol postrádají a zrovna by ho v komunikaci použili, si ho třeba jednoduše nakreslit, vystřihnout z časopisu či katalogu supermarketů apod. Užitečné je psát si pojmy, které by dítě mohlo chtít použit, na kus papíru a potom je do jeho slovní zásoby doplnit

Je nad možnosti tohoto letáku popsat podrobně metodické postupy při nácviku metod AAK, nezmínili jsme se ani o použití technických pomůcek a počítače.Ty však můžeme v komunikaci použít jen tehdy, pochopí-li dítě i jeho okolí princip komunikace pomocí obrázků a přijme ji za své. Proto jsme se snažili zabývat se těmito skutečně základními věcmi. Těšíme se na naši další spolupráci i na to, že se možnosti komunikace Vašeho dítěte budou stále rozšiřovat

Speciálně pedagogické centrum pro děti a mládež s vadami řeči se zaměřením na augmentativní

a alternativní komunikaci s.r.o

Tyršova 13,

120 00 Praha2

E-mail: caak@braillnet.cz

tel/fax: 222 51 99 26, tel: 222 51 82 80

Pomůcky

Pro potřeby nemluvících mohou sloužit pomůcky netechnické (v zahraniční literatuře low tech) nebo technické (high tech).

Mezi netechnické pomůcky patří například komunikační tabulky. Je důležité si uvědomit, že neexistuje nic jako univerzální komunikační tabulka. Tabulky se vytvářejí vždy pro konkrétního klienta, nikdy nejsou definitivní, mely by se měnit v souladu s potřebami uživatele.

Tabulky mohou být složeny z fotografií:

 







Baner

gif1.gif

gif2.gif

gif3.gif

gif4.gif

gif5.gif